Jako správní učitelé se musíme stále vzdělávat, a to nejen v rámci odbornosti, ale i v rámci celého výchovně vzdělávacího procesu.

Naši učitelé se aktivně zapojili do projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi APIV B. Celý projekt probíhal tři roky. Jednotlivé vzdělávací bloky byly zaměřeny na prohloubení kompetencí pedagogů
a řídících pracovníků, a to například v oblasti inkluze, v přístupu k žákům se specifickými poruchami chování, v komunikaci s rodiči. Další semináře se týkaly role školního poradenského pracoviště. Velmi přínosná byla ta část, která byla věnována syndromu vyhoření v pedagogické praxi. Celý projekt byl koncipován tak, aby výstupem bylo zvýšení dostupnosti kvalitního vzdělání nejen pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i naplnění Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV) a jeho specifického cíle 3: Podpora společného vzdělávání.

Absolvování celého náročného programu však neznamená, že bychom už dále neusilovali o prohlubování svých pedagogických znalostí a dovedností. Tentokrát jsme se zaměřili na problematiku spojenou s naším působením v konkrétních třídách, na samotnou výuku v konkrétních podmínkách naší školy. Zvolili jsme formu náslechů a následných konzultací se zkušeným odborníkem. Do školy se tak v pozici poradkyně vrátila její bývalá ředitelka paní PaedDr. Olga Talášková. V rámci náslechů sledovala a zaznamenávala si různé situace, které při výuce nastaly a po té s námi probrala možnosti, jak a v čem bychom se mohli změnit, v čem jsme dobří, a to hlavně z hlediska psychohygieny, metod a forem práce s žáky, což je nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu.